Chcete simíka nebo dům na objednávku? Více informací tady!
Chceš si nechat zhodnotit blog? Tady!

4.díl-NoMore

18. června 2011 v 14:40 | Maude |  No More
Ahoj!
No, sice jsem říkala, že čtvrtý díl tu bude za pět komentářů, ale nedalo mi to =). Opakuji, že to budu psát i pro tu trošku! Chápu, že někdo nerad čte a takovéhle povídky nemá rád, spíš se mu to nechce číst, ale někoho, kdo chce být spisovatelem (já), to baví. Tento díl bude psaný ze strany Bricea, v ICH formě. No jo, uvidím, jak mě to bude s Bricem bavit. Myslím, že většina nečekala, že se z něho vyklube vášnivý obdivovatel koní =D. Tak dost keců....
Klik na celý článek:

"Děti, toto je Brice Clearwater," pronesla slečna Bouvierová - zdá se mi příliš formálné říkat jí Polly. "Váš nový spolužák." Při těchto slovech jsem se propadal do země. Všichni se na mě koukali. Blonďák, blondýna s pihami, bruneta a povědomá zrzka - neustále si mě přejížděla očima a v obličeji měla neskrývaný údiv. Takže ona mě taky zná. Oba jsme balancovali nad netrpělivostí zeptat se toho druhého.
Slečna Polly se koukla na hodinky. "Hm, vidím, že jsi sem ani nemusel chodit. Končíme!" S těmi slovy všichni začali odvádět koně do stájí. Zrzka se na mě pořád dívala.
"Bricey? Šatna je támhle!" Neurčitě mávla k jízdárně. "Trefíš? Pak vyjdi z šatny druhými dveřmi, a ocitneš se na dřevěné chodbě, jdi úplně rovně a tam už uvidíš matku.
"Jo, trefím, hm... děkuji, slečno Bouvierová."
Slečna B. se zamračila. "Prosím, říkej mi Polly. Nejsem si jistá, jestli trefíš. Víš co?" vyjekla. "Becky tě dovede."
Zrzka se ke mně otočila a nakřenila nos. Becky, Bec, Becca... To jméno mi připomínalo tu, tu... Kenzie. Řekla mi, že se jmenuje Kennedy, a dovedla mě ke své kamarádce, řekla mi, že se jmenuje Becca... To je ona! Měla "Deník koně", mou nejoblíbenější knížku, její taky.
"Tak pojď," Becky mě jemně zatáhla za rukáv. Já jí ochotně následoval. Vedla mě snad přes půlku dráhy, až jsme konečně došli ke stájím a k šatně. Zavedla mě do útulné dřevěné místnůstky, a tam si sedla na lavičku mezi ostatní dívky. Ty s ní hned začaly štěbetat, ale já si toho nevšímal. Obul jsem si botasky, a popadl baťoh. Už jsem chtěl odejít, když mě zastavil zpěvavý hlas.
"Ahoj. Já jsem Ina. Ty si Brice, viď?" Vzhlédl jsem nahorů. Vedle mě stála vysoká modrooká dívka, vlasy blonďaté, skoro bílé. Na sobě měla džínovou bundu a krásný úsměv. Nečekala na mojí odpověď. "Napadlo mě, že bys chtěl doprovodit ke vstupním dveřím. Myslela jsem, že... No, že bys nerad zabloudil." Usmála se a pokrčila rameny.
"Já, já..." pohlédl jsem na Bec. Byla velice zaujatá rozhovorem, ani známka toho, že by měla odejít. "Tak jo," vydechl jsem.
Ina byla asi ráda, protože mi věnovala další úsměv, popadla batůžek a otevřela dveře. "Prosím," Udělala pukrle - jako by to nestačilo.
Vedla mě úzkou chodbou. Míjeli jsme snad tisíce dveří, kde byly napsány různé názvy: "Kancelář" a "Kabinet" a dokonce "Koňská správa". Mezitím jsme si nerušeně povídali. No, spíš Ina povídala.
"A ty jezdíš na koni poprvé, nebo jsi už jezdil?"
"Jezdil jsem."¨
"Aha, a kde si vlastně bydlel?"
"V New Yorku."
"Páni. To pro tebe musí být docela změna, najednou bydlet na venkově. V New Yorku je jízdárna?" zakřenila se.
"Prakticky v parku."
"A jak se jmenuje?" zajímala se.
"NewYork Riding-hall(NewYorkská jízdárna)."
"Hm... To neznám." Opět pokrčila špičatými rameny.
"Bricey, kolik ti vlastně je?"
"Třináct." Začínalo mi to připadat jako rozhovor s celebritou. Ona se ptá, já odpovídám. Byla by z ní dobrá reportérka.
"Tak... Ahoj. Tady máš moje telefoní číslo." Na ruku mi naškrábala čísílka a odběhla k matce. Jak k ní přibíhala, matka jí ukázala zdvižený palec a pak začala s dcerou něco dodůkladna rozebírat. Ina přitom pořád mávala a pohazovala rukama. Nakonec na mě její matka mrkla, Ina se zahihňala a ruku v ruce odešli. Tomuhle se říká slepičárna.
"Bricey! Bricey!" Máma se prodírala chumlem rodičů ke mně. "Tak jaký byl první den?" zeptala se, když se konečně prodrala a objala mně.
"Ani jsem si nezajezdil. Přijel jsem pozdě, nejel mi vlak."
"To je škoda." Máma se prohrábla lesklými černými vlasy. "A co děti? Máš nějakého kamaráda? Nebo je tu snad nějaká dívka?" Mrkla na mě. Super.
"No... poznal jsem jednu holku, Inu. Kluky zatím neznám." Sklopil jsem oči. O Bec se zmiňovat nebudu.
"Tak fajn. Mám tu auto, pojedem domů, ano? Mike spěchá - musí jet na zápas a chce tam doje v autě, aby mu kluci záviděli. Nojo, pořád je ještě v pubertě. Ale už si šetří na svoje vlastní auto, když už má ten řidičák." Máma se usmála.
Nastoupili jsme do jejího nového Volva a máma hned pustila rádio. "A dnes v třech hodinách deset minut havaroval vlak na stanici Twinbrookské jízdárny. třicet zraněných, deset mrtvých. Ostatní to přežili, protože byli v prvním vagóně. Druhý vagón vykolejil a překulil se na bok."
"Bricie," Máma použila mou přezdívku z dětství. "Kdy si nastupoval do vlaku?" Zmrznul jí hlas.
"Ve tři čtvrtě na tři."
"Když si uvědomím, že... kdybys nestihnul i ten druhý vlak... nedokázala bych přijet na jízdárnu, kde by mi řekli, že si nepřijel. Kdybych se to dozvěděla, šla bych asi za tebou (kdyby byl mrtvý, ne že by uvažovala, jestli má marnit čas tím, že jde navštívit svého syna do nemocnice)."
Tenhle díl byl krátký, ale jakmile mě to přestane bavit, tak musím přestat =D.
1. Co říkáš na Inu?
2. Bude Brice něco mít s Inou nebo s Rebecou?
3. Bude Kenzie žárlit na Bec, že má Bricea takhle blízko?
Maude
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nutt +_+ Nutt +_+ | Web | 18. června 2011 v 21:44 | Reagovat

Máš hezu blog....Mám taky ráda sims.... :-D kokla by ses prosím na můj...mám novej..blog :-)

2 Maude Maude | E-mail | Web | 19. června 2011 v 9:46 | Reagovat

[Smazaný komentář] Je mi líto, ale tohle si měla napsat do reklam

3 Lowu Lowu | Web | 19. června 2011 v 10:03 | Reagovat

Super, jak vždycky se ti to povedlo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama