Chcete simíka nebo dům na objednávku? Více informací tady!
Chceš si nechat zhodnotit blog? Tady!

Ohlédnutí zpátky...

4. října 2014 v 8:16 | Skye
Ahoj?

Je tu vůbec po těch letech někdo?

Dneska ráno jsem se probudila v sedm, tak jsem si řekla, že když ještě nikdo není vzhůru, zahraju si teda ty simíky a při čekání ná nainstalování dodatku jsem brouzdala po internetu. No, a tak nějak mě to zavedlo sem.

Nevím, jestli tohle vůbec někdo přečte, protože je to - počkejte si - zaokrouhleně rok a tři čtvrtě co jsem sem naposledy psala. Páni, to je fakt síla. Když jsem pročítala ty staré články, ve kterých jsem si stěžovala, jak strašný mám život, musela jsem se pousmát. Dělala jsem se dospělou, a měla jsem tendenci hodně všechno zveličovat :) Teď je mi 13, a i když mě čeká ještě celá puberta, připadá mi, že všechny moje kamarádky začínají bláznit do kluků, malovat si černé oční linky, a já... nic. Vážně mi prostě někdy připadá, jako by u mě puberta proběhla přes noc a já byla ve středním věku.

Pamatuju si, jakou mi první stovka návštěvníků přes den udělala radost. Blog byl tehdy pro mě... tak nad tímhle se musím zamyslet. Byla to taková horší doba mého dětství (Usmívající se), kde jsem prostě spadla za obrazovku počítače a nevyhrabala se zpod ní skoro dva roky. Blog a tohle všechno, možnost poznat takhle přes internet tolik lidí, pro mě hodně znamenalo, a i znamená. Ale i tak toho všechno strašně lituju. Když pomyslím, co jsem v té době mohla změnit... Čtvrtá třida byla takový ten zlom, kdy se vytvářejí party a nejlepší kamarádi, a já tohle všechno prospala za počítačem. A právě díky tomu byly další roky takový, jaký byly.

Hodně se toho od tý doby změnilo, i když se to nezdá. První krok byl zavřít notebook. A to se mi kupodivu podařilo. Taky mi hodně pomohla jedna moje kamarádka, která přijela z vzdáleného východu a díky svému neuvěřitelnému talentu na ruční práce jsem začala více kreslit, vytvářet, plést náramky... Začala jsem zase chodit do knihovny a půjčovat si 23 knih na měsíc. A taky jsem začala psát. Nevím sice, na jakou školu půjdu, nebo jak budu pracovat, ale vím určitě, že můj životní sen je napsat knihu. A toho se budu držet.

Za poslední dva měsíce se mi kompletně změnil život. Přestěhovali jsme se, výše zmíněná kamarádka musela odjet zpět na vzdálený východ (Plačící), a já změnila školu. To bylo pro mě, tichého introverta, fakt těžké. Ale zvládla jsem to. Mám teď nejlepší kamarádku, kterou bych za nic na světě nevyměnila, a partu kamarádek. Kluka nemám, ale řekněme, že zatím. Vím, co od života chci, a to je udělat kariéru spisovatelky, a mít velkou rodinu, nezůstat v životě sama, protože to bych nikdy, za žádných podmínek nedokázala. Čeká mě ještě řádka let studií, a proboha, já se tak moc těším! Smějící se

Nevracím se, to ani náhodou. Nehodlám do toho znovu spadnout. Berte tohle jako rozloučení, protože jsem se předtím ani pořádně nerouzloučila. Doufám, že si to přečte aspoň někdo. Každopádně tenhle článek tu bude poslední na pěkně dlouhou dobu, nejspíš dokavaď ho nezruší. A samozřejmě vám dám i takový malý dárek. Mojí fotku. Vím, že jste po tom tady všichni hrozně toužili :D


To jsem já. Ještě v posteli, v pyžamu, s mastnými vlasy, a sluchátky. :)

Možná, že se sem ještě vrátím. Přečíst si komentáře a moje staré články, pobavit se nad desítkami rozepsaných a nedodělaných myšlenek, možná napíšu další ohlédnutí zpátky, ale tohle prozatím stačí.

Přeju všem, kteří tohle čtou, a i těm, kteří to nečtou, krásný život, všechno co od života chtějí, a prosím vás, odlepte se od toho počítače! Uleví se vám.

S radostí zapomenu na mnoho zlého. (Divergence, Veronica Roth)

Mějte se hezky,

vaše Maude.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Míša Míša | Web | 23. srpna 2015 v 12:08 | Reagovat

Měj se hezky! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama